Největší význam má opakování říkanek, tanečků a cviků pro nejmenší děti v batolecím věku. V tomto dětském období se kromě struktury cvičební lekce, často opakuje i větší část jejího obsahu. Lépe pak udržíme pozornost batolat a postupně je zaujmeme natolik, že nás začnou sama napodobovat.

Toto pravidlo platí i pro děti ve věku 14 – 24 měsíců, ale jejich cvičení musí být podstatně živější, více využíváme různé náčiní, které obměňujeme, ale provedení cviku zůstává stejné (např. zvedání předmětů při houpání na velkém míči, běh po kroužku s výměnou předmětu, přeskakování předmětu položeného na zemi apod.).

Pro dvouleté a starší děti také zachováme strukturu lekce, ale už si můžeme dovolit pozměnit obsah cvičení. Každá hodina může mít jiné téma, respektujeme např. roční období, významné události – Vánoce, sníh, atd. Zařazujeme nové říkanky a cviky, používáme netradiční náčiní.

Zároveň doporučuji zařadit občas i opakovací lekci, kde využijeme již známé říkanky, hry a tanečky. Pokud nepoužijeme žádné náčiní při rozcvičce, ověříme si, nakolik se nám podařilo rozvinout pozornost dětí, jestli je i takto dokážeme zaujmout. Právě opakování známých prvků by nám v tom mělo pomoci, protože děti budou chtít předvést, co už umí.Můžeme nechat prostor i pro cvičení na přání dětí, zeptat se, co by chtěly zopakovat.